Kapitola první: Kllinika s Jeffem Sandersem 28.-30.4.2012

Jeffa už opravdu není potřeba představovat. Tento Vaquero horseman z Nevady, který se zanedlouho stěhuje zpět do své rodné Kalifornie, opět ukázal, že patří mezi ty nejlepší z nejlepších. O jeho kvalitách svědčí i obrovský zájem o jeho kliniky po celém světě. K nám přilétl přímo z Austrálie, kde měl týdenní kliniku, jak jinak, než na téma Vaquero Horsemanship. Letos stráví na cestách více než půl roku. Máme to štěstí, že si udělá čas i na nás - tento rok dokonce ještě třikrát. Na klinice bylo celkem 14 lidí s koňmi - různého zaměření a různé úrovně.

Dva koníci, kteří byli nejzelenější, pracovali každé ráno v kruhové jízdárně. Jednalo se o dva měsíce obsedlého hřebce, jehož jezdec, hasič Milan, odvedl moc pěknou práci a koník s námi v klidu pracoval na dobytku. Druhým byl pětiletý koník, který měl velké problémy se cvalem a při každém nacválání úspěšně likvidoval jezdce. I za mě si udělal čárku, když mě velmi rychle vyndal ze sedla. Tak rychle, že jsem si to ani nestihl uvědomit. Inu, fotka mluví za všechno. Už dlouho jsem se takhle neproletěl. Pád naštěstí v pohodě, přistání jak na Ruzyni. Oprášit a znovu do sedla. Podruhé to samé, tentokrát již usezeno a problém byl protlačen a odstraněn. Pro mě velká zkušenost...

Po odježdění mladíků se do oběda každý den pokračovalo nějakým povídáním. První den to byla praktická přednáška německé veterinářky Kathy a Jeffa na téma výběru správného sedla, jak poznat, jestli sedlo sedí a čeho se vyvarovat. Naši čeští sedláři, kterých se na klinice sešlo rovných 5, poslouchali a nedutali. Poté zasedli k jednomu stolu a pečlivě zkoumali a porovnávali všechny kostry a sedla, která se na kurzu sešla. Fotka ukazuje správný vývoj české sedlářské scény. Pánové Milan Nepustil alias Westman, Jan Rejmon alias WestJack, Martin Eliáš alias Frinta Saddlery, René Folvarečný alias TokalaSha (kterému děkuji za fotky) a Vašek Čechtický alias CV Saddlery vedli velmi konstruktivní debatu, jejíž výsledek udělá velkou radost především nám, zákazníkům. Velkou raritou bylo originální, sto let staré sedlo Visalia, které Jeff Westmanovi přivezl, aby jej mohl prozkoumat a získat další zkušenosti. Druhý den pak před obědovou pauzou vyplnila ukázka, jak koni představit Spade Bit. Opět velmi zajímavé, i když pro české jezdce se jedná ještě o trošku vzdálenou metu. Po obědě se tedy každý den začínalo s hlavní jezdeckou částí. Po zimě jsme všichni byli tak trochu z formy, proto jsme se věnovali převážně prosvištění základních věcí, jako je uvolnění koně při laterární práci a zlepšení jednoho z nejdůležitějších manévrů – rollbacku. První den se pracovalo „nasucho“, druhý a třetí den se již trénovalo pomocí telat. A aplikovaly se vědomosti, které se nasbíraly v den první. Někdo z jezdců mohl namítat, že cvičení nebylo tolik. Dlužno dodat, že nikdo z nás jej nezvládl stoprocentně, takže nás Jeff tak trochu právem podusil právě na těchto základech. Velkou zkušeností je nezvat v budoucnu tolik jezdců. Sešlo se nás 14!! I když se na to dá nahlížet ze dvou úhlů. Pro diváky to bylo určitě veliké plus a pasivně i pro jezdce. Je k nezaplacení mít možnost vidět tolik různých úrovní koní, respektive tolik různých problémů a postupů jejich řešení. Někdy to mohlo být zdlouhavé, ale ti, kdo hledali informace, našli jich velké množství. Každopádně je jasné, že některým jezdcům se koukání na ostatní nezamlouvalo, a já mohu slíbit, že příští klinika s Jeffem, která se koná 9.-10.6, bude kompletně překopaná. Zkusíme popracovat formou individuálních hodin, což znamená, že se Jeff bude věnovat každému jezdci zvlášť, v individuálním bloku. Dva dny (Pá+So) budeme pracovat jeden po druhém a v neděli pak nacvičovat práci v týmu s dobytkem, přesto v menších skupinách po čtyřech. Počet jezdců limituji maximálně na 8. Ale, jak již bylo řečeno, příští klinika bude zcela jinak organizovaná. Konkrétní informace zveřejním co nevidět v propozicích.

Slavnostní večer 30.4.2012

Poslední den kliniky s Jeffem Sandersem byl podle plánu zakončen takovou upravenou oslavou čarodějnic. Vrcholem celé třídenní kliniky bylo večerní vystoupení kapely Bourbon Grass, která sázela jednu pecku za druhou, a to tak, že roztančila i bysterské babičky a dědečky, a to je co říct. Tento večer byl jedinečný mimo jiné v tom, že se poprvé na jednom místě potkal Jeff Sanders a Paul Woods. Je víc než vtipné, že se tak stalo až v té naší vesničce uprostřed ničeho, uprostřed Evropy. Jeff si s Paulem a jeho přítelkyní Cid Klebenow, která v pozdější části kliniky sehrála klíčovou roli, padli do oka víc, než jsem čekal. Nedopili ani první pivo a už nám předvedli, jak se v americe tančí na country hudbu. I v této oblasti máme co dohánět. Večer tak plynul nezadržitelně k avizovanému vrcholu - losování o velmi hodnotné ceny. Ještě, než se losovalo, kluci Jan Molodovec a Pepa Jung předvedli neuvěřitelnou show v ovládání honáckého biče a trikovém točení revolvery. Netušil jsem, jak jsou dobří, a hlavně, jak vtipní. Jejich příjemně sexistické průpovídky bavily více než 200 lidí, kteří se na bysterském hřišti sešli. Kluci, díky moc ještě jednou. Dlužno dodat, že kluci vystoupili nezištně, což je šlechtí dvojnásob. Sice se z toho nenajedí, ale aspoň mají dobrý pocit. Pojďme ale do finále. Každý návštěvník kurzu dostal jeden los, jezdec pak dva. Kdo šel na následující kliniku s Paulem, měl pak losů dvojnásobek. Na samotné losování jsem se velmi těšil, ale zároveň jsem měl i strach. Bylo jasné, že někdo bude mít obrovskou radost, ale více bude těch zklamaných. První cena, po které každý toužil, bylo sedlo Westman Wade, který jsme pro tento účel nechali vyrobit. Sedlo má na cantle logo našeho ranče, takže bude svému nositeli navždy připomínat, kde k němu přišel. Tuto cenu losoval Jeff Sanders. Poté, co vytáhl los, se začal velmi smát. Netušil jsem v tuto chvíli, kdo je vítěz. Až pak vykřikl: „Tondaaaaaa!“ To, jakou to Tondovi udělalo radost, vidíte na fotkách. Je dlužno dodat, že Tonda si ho víc než zasloužil, i když bylo mezi doufajícími mnoho těch, kteří by ho potřebovali více. Druhá cena byl týdenní tréninkový pobyt na našem ranči. Tuto cenu losoval Paul Woods a z klobouku vytáhl Kmečáky. Jsem rád, že jim výhra rovněž udělala radost, a už teď plánují, kdy přijedou pobejt. Třetí cenou pak byl nádherný nůž od všeuměla Martina Eliáše. Tyto nože jsou opravdu pecka! Tentokrát v kloboučku zašmátrala Cid Klebenow a vytáhla Péťu Kučerovou! No a poslední cenou pak byly rawhide pouta od Jeffa Sanderse. Ty vylosovala německá veterinářka a Vaquera Kathy. Opravdu bylo dílem náhody, že jejich výhercem se stal její manžel.... Poté, co dozněl potlesk, hrábla kapela Bourbon Grass do strun znovu a večer skončil až nad ránem. Nikdo se již nikdy nedozví, kolik piva a whisky se vypilo a kdo s kým tancoval, ale doufám, že si budete večer pamatovat stejně tak hezký, jako si ho budu pamatovat já.

Mezidobí mezi klinikami aneb starosti začínají…

Původním plánem bylo období mezi klinikou s Jeffem a Paulem strávit společnými vyjížďkami a prací s velkým stádem. Osud se ale rozhodl, že zážitků bylo asi málo, a tak nám do cesty postavil onemocnění Paula Woodse. Už večer na čarodějnicích si stěžoval, že ho bolí za krkem. Ráno ale situace byla o hodně horší a přidaly se horečky. Večer už jsme mazali na pohotovost, kde diagnostikovali zánět trojklanného nervu a naordinovali léky a mastičky. Paul je alergický na určité látky, tak jsme dlouho s doktory koumali medikaci, aby byla bezpečná. Žel bohu v jedné z předepsaných mastiček přeci jen něco zůstalo. Kombinace zánětu nervu a alergické reakce si vyžádala povolání sanitky a paramediků, neboť Paul kompletně zkolaboval s horečkou 40,5°C a začal mít vážné dechové obtíže. Výsledkem pak bylo 5 dní strávených na JIPce. Na obranu českého zdravotnictví je třeba říct, že i přesto, že Paul je alergický na všechny možné léky, dokázali dostat jeho zánět, který se mu v hlavě rozvinul, pod kontrolu, a nakonec vše dobře dopadlo. Bohužel, Paul nemohl kliniku odučit, a tak musela nastoupit Cid Klebenow. Jeff Sanders si posunul let až na pátek a vzal si první dny na starost některé jezdce, aby nám program nestál. Dny mezi klinikami se tak odehrávaly v duchu privátních lekcí Jeffa Sanderse a Cid Klebenow, kde si každý řešil, co potřeboval. Štestí v neštěstí... Bylo to nervózní období, strach o Paula, nenaplněný program a organizační zmatky. V tuto chvíli jsem byl pevně rozhodnutý, že žádnou další kliniku už nepořádám. Tolik stresu jsem už dlouho neabsorboval. Nakonec se to ale učesalo, jezdci se rozhodli zůstat, program se přeskupil a nakonec vše dopadlo víc, než dobře. Jeden večer se udělala ranchropingová exibice Jeffa Sanderse a Cid, kde bylo možné vidět, jak se to v Émericku dělá. Krásná podívaná. Všichni byli udiveni, že žena může takhle dobře lasovat a pracovat s koněm. To asi rozhodlo o tom, že klinika s Paulem se rušit prostě nebude. Kámen ze srdce mi ale spadl, až když přišly zprávy z nemocnice, že Paul je již mimo ohrožení..

Klinika s Cid Klebenow 4.-6.5.2012

Už loni, kdy tu Paul a Cid byli poprvé, bylo vidět, jaká je Cid horsemanka. I když dominantní roli hrál Paul, přesto Cid nevydržela sedět, půjčila si koně a vzala si na starost holky, které během 3 dní naučila základy lasování a práce s dobytkem. Proto byla po Paulově kolapsu na místě otázka, jestli kliniku zrušit, či ji absolvovat se Cid. Dalo se hlasovat a klinika byla. Asi i díky tomu, že už v mezidobí Cid ukázala, že má hodně zkušeností, které navíc umí velmi hezky předávat. Během kliniky, která byla zaměřená na lasování a získání návyků pro práci s dobytkem, se první den pracovalo na základní manipulaci s lasem, tahaly se klády, učily se obraty a dallying. Druhý den jsme pak do akce zapojili i telátka, aby si jezdci mohli vyzkoušet, že lasování a vedení rančerského koně společně se zalasovanou krávou není až zase taková sranda. Cid byla během kliniky neuvěřitelná a běhala od jednoho k druhému, až mi připomínala hasiče, který hasí spoustu ohýnků (rozuměj problémů), aby nedošlo k velkému požáru – průšvihu. Protože většina lidí nepřijela po zimě v bůhvíjaké lasovací formě a koníci toho měli po týdnu už docela dost, poslední den byl ve znamení lasování ze země na dřevěné dummíky. Celý den jsme pak házeli a házeli a Cid opět trpělivě pomáhala se všelijakými hody. Nakonec byli všichni schopni házet téměř všechno, co běžně nepoužívali, nebo alespoň tušili, jak na to. Tato část po předchozím stresu byla balzámem na duši, a myslím, že mohu mluvit za všechny, že se to více než povedlo. Ještě zbývá vyzdvihnout Adama Panchartka, který se vrátil po téměř dvou měsících z Montany a přijel v oslnivé lasovací formě. Je vidět, že mu měsíc strávený značkováním telat dal tolik potřebné praxe. I na americké poměry začíná být výjimečným roperem! Jen tak dál, Adame!

Co říct závěrem?

Děkuji všem, kteří jste přišli. Ať už jako jezdci či jako diváci. Velmi si vážím toho, že máte zájem o kvalitní informace a že se chcete někam posunout. Děkuji i za to, že jste nám odpustili některé organizační minely. Dělali jsme to poprvé ve svém, a jak jsem psal v úvodu, bylo to náročnější, než jsem si vůbec dovedl představit. Děkuji všem, kdo přestáli problémy s Paulem a pomohli vytvořit pohodovou atmosféru. Za celý tým můžu říct, že z veškerých chybiček se snažíme ponaučit a zužitkovat tyto zkušenosti pro příště. Na závěr chci poděkovat celému našemu týmu, jmenovitě pak Tondovi „Chefovi“ a Petrovi „Nastíkovi“. Bez vás dvou by to nešlo. Takže doufám, že se uvidíme z kraje června na další misi vedoucí k The Bridle Horse…